Cestovatelka

Peníze jsou dobrý jen na dvě věci, na rozdávání a na cestování. Jinak jsou k ničemu. 

Jiří Voskovec

Když mi bylo 14, vzal mě taťka s partou kamarádů na čundr po Dolomitech. Poprvé jsem stopovala, vylezla ferratu a vydrápala se na svou první třítisícovku. Tatínek zas poprvé v životě jedl ovesné vločky. Oba jsme to přežili ve zdraví a ani jeden z nás na ten výlet nikdy nezapomene. Od té doby je můj život neodmyslitelně spjat se stanem a s batohem.

Cestování po zemích španělského jazyka začalo již mým studentským pobytem v Santiagu de Compostela a postupem let se mi stalo životní vášní.

Díky poutím do Santiaga, kterých jsem absolvovala již několik, jsem také zjistila, že pomalé a intenzivní cestování je pro mě to pravé ořechové. A tak se pohybuji po planetě Zemi především pěšky, poznávám její zapadlé kouty i sebe, potkávám zajímavé lidi nebo si užívám samoty, hodně si po cestě zpívám a "všechno své si nosím s sebou".

Kvůli touze poznat Latinskou Ameriku jsem dezertovala z pozice středoškolské učitelky a vydala se pracovat pro potomky českých vystěhovalců v Paraguayi a Argentině. Poté následovalo několik měsíců v Brazílii, Chile a Uruguayi, v dalších letech přibyly Peru, Kostarika a Dominikánská republika.

Když už se někam vypravím, snažím se, aby to bylo aspoň na měsíc, a používám nejlevnější způsob dopravy: stop a vlastní nohy - jedině tak máte šanci nakouknout trochu pod pokličku místních, sžít se s krajinou, rozmluvit se s lidmi. Proto také preferuji země, jejichž jazyk aspoň trochu ovládám.

Španělsko znám doslova jako svoje boty, je to už dobrých dvacet let můj druhý domov a nachodila jsem tam tisíce kilometrů. Provázím Pyrenejí chtivé horaly po vrcholcích Andorry. Procestovala jsem Cornwall, Wales, Skotsko a Irsko. Strávila jsem 3 nejkrásnější měsíce svého života na Novém Zélandě. Před sněhem a cukrovím jsem dala přednost Vánocům na Kanárských ostrovech, ne abych se válela na pláži (to vydržím maximálně hodinu v kuse), ale abych s obligátním batohem a stanem prochodila všechny kouty Tenerife, La Palmy i La Gomery. Splnila jsem si dětský sen plavbou na historické plachetnici La Grace a spojila ho s měsíční potulkou po krásách Itálie, která mě oslovila natolik, že jsem rozšířila své portfolio jazyků o italštinu. Následujícími delšími procházkami byla pěší 700kilometrová pouť svatého Olava napříč Norskem, Vía de la Plata napříč Španělskem od jihu k severu či přechod Korsiky tam a zase zpátky.

Ráda se s vámi podělím o své zážitky, zkušenosti a tipy. Stačí sledovat mé